beads-3817973_960_720
Perličky

Tomášek: Eliško, víš proč policie s sebou vozí pilu?

E.: Pilu? No, to nevím, pročpak?

T.: No aby řezali zatáčky přece!


Tomášek:
Ptá se myška kocoura: „Co si vezmeš na svatbu, kravatu nebo motýlka?“

„Nooo, motýlka bych si mohl ulovit!“


Verunka H.: Tatínek mi dneska ráno vyprávěl o Adéle! (návštěva botanické zahrady – masožravky)

Táňa: Jo? Adéla ještě nevečeřela?

Eli R.: Co? Jako moje ségra?


Robin: Já jsem v té modlárně taky meditoval! (návštěva kapličky)


Grétka: špagety jsou nejdobřejší jídlo.


Míša: Puberta je část těla a znamená, že nemáš rád rodiče – je to po dětství, ale pak je už rád máš.


Míša: To je teda těžký hlavomol. (skládající skládanku)


Kája: Děti, když z tohoto stromu padají žaludy, tak jak se mu říká?

Verča H.: Žaludečník


Theatr ludem herec: Co to znamená, když si někdo žije na vysoké noze?

Elen H.: Že má velkou nohu.


Juli: Já bych chtěla být paní učitelka, ty nic nedělají.


Kubík Z.: Ušli jsme odpoledne asi 900 kiláků, tak to jsme si dali.


Aňa: Puberťáci? Proč se jim říká puberťáci. Mají velké pupky?


Grétka: Píchla jsem se o komára.


Péťa u oběda: Já jsem očividně unavený.


Uč: Musíte mít oči na šťopkách.

Grétka: Můj Jonáš má stopky aby běhal dokola.


Adélka: Můj taťka má jen chlupy na vlasech.

Grétka: To tak tatínkové mají.


Péťa: Celou zemi jsme zatím neobjeli, máme takové slabé mitsubishi.


Jana (pedagog): Víte, co je korupce?

Děti: padouch, dům hrůzy


Péťa: Víš kdo žije na hřbitově?

Jana (pedagog): Ne.

Péťa: Mrtvoly.


Kája (pedagog): Jak se jmenuje tvůj tatínek?

Adámek A.: Nevím.

Grétka: Nevím.

Kája: Tak jak volá mamka na taťku?

Adámek A. „Lásko.“ ♥

Grétka: „Klíšťátko.“


Jana (pedagog): Podepiš se, Péťo.

Péťa: Neumím

Jana: Tak já ti tvé jméno napíšu na papírek a ty si to opíšeš na ten svůj list. Co tam dáme, „Péťa?“

Péťa: Né, spíš „Petinka.“


Kája (pedagog): Děti, proč jsou ve školce paní učitelky?

Viktorka: Aby poslouchaly děti.

Anička: Aby chodily na procházky.

Filip: Aby otevíraly dveře.


Verunka H.: Grétko, my pojedeme na dovolenou na Krétu.

Grétka: Jó to jedete na mě.


Anička D.: Můžeme se jít napít k pítku.

Jana (ped.): Pítko je dál, než školka, školka je kousek, to už vydržíme.

Anička D.: Nebo se napijeme v restauraci a řekneme, že zaplatíme až pak.

Jana: Na to je nás, Aničko, hodně a po vycházce nestihnu letět zpět do centra, abych zaplatila…

Anička D.: Tak třetí možnost – chcípnem tady jak kytka.


Marcelka: Máš ruce dlouhé, jak 14 dní

David: Jak 14 dní před výplatou


David: Jsou strašidelní a už dávno vymřeli. Začínají na D.

Matěj: Vegetariáni?


Kristýna (ped. zástup): Který je ten Kubík S.?

Marcela (provozní): Ten v tom zeleném.

– Velikonoční čas – zelený den… 🙂


Grétka: Žarekata! (surikata)


Adélka: Já nechci to jehličnaté (kopr)!


Adélka: Tatínek pracuje v modrém nápisu (vodárny).


ped.: Půjdeme ven.

Adélka: Já nemůžu, mám alergii na ven!


ped.: Kdo potřebuje helmu při své práci?

David: Dolníci


Jana (ped.): …vlk vběhl do domečku a všechna kůzlata snědl! Maminka koza přišla domů a co se dělo pak?

Míša: Byla smutná, nikdo doma nebyl.

Adélka: Zavolala kozelce, on vzal zahradnické nůžky a vlkovi rozstříhal břicho.


Davídek: „Ten, kdo má nějaký nápad, tomu se říká nápadník.“


Jana (ped.): Šel zahradník do zahrady… a co mu v té zahradě asi rostlo?

Majda: Tulipán.

Kuba Z.: Jablka.

Adélka: Bambusové výhonky. Já jsem bambusová výhonka!


Adélka: Janičko, tady máš hudební nástroj, kokosy a budeš s náma v naší kabele.


Procházíme kolem svatebního salonu.

Tobiáš: Jirko, až se budeš ženit s Adélkou, jaké šaty by sis pro ni, pro svou ženu, přál?

Kuba Z.: Já si vezmu malou Aňu a dám ji šaty kamenité.


Kája (pedagog): „Adélko, oblečeš si tohle tričko, ano?“

Adélka: „Tohle? Tohle černé tričko? Nebudu jak černobylka?“


Adélka u večeře na škole v přírodě pod stolem.

Jana (pedagog): „Adélko, už máš snězeno, co děláš pod tím stolem?“

Adélka: „Ano, já hledám poklad.“


Viktorka: „To je trapas!“

Jana (pedagog): „Co je trapas?“

Viktorka: „To lyžování“


Kája (pedagog): Balí bonbony na školku v přírodě…

Anička D.: Sbalíme bonbony, ale nesmíme jich sníst moc,ať nemáme velké břicho, protože pak bychom přijeli ze školky v přírodě a mamky by řekli: „coo, to jsou těhotní i kluci nebo co?“


Viktorka: Můj taťka je expert na lásku!


Marcela (provozní): Tatínek říkal, že jedna je na maso, druhá na zeleninu.

Maruška: Já jsem zeleninová.

Katka: A já kuřová.


Táňa (pedagog): „Děti, jak se jmenuje tatínek od krůty?“

Franta: „Kruťas“


Pedagog: „Děti, jak se jmenuje měsíc, ve kterém pojedeme na školu v přírodě?“

Děti: „Květenec“


Děláme z těsta koblížky, tvarujeme je do kulata a Matěj J.: „Co to máš, vždyť je to křivé jak Nový Zéland“


Jana (pedagog): „Slovenština je podobná češtině, kdyby na nás mluvil někdo ze Slovenska, tak mu rozumíme. Třeba: Ako sa voláš?“

Adam: „Jóoooo, jestli máš guláš?“


Táňa (pedagog): „Děti, přemýšlejte, co je na naší školce zvláštního, to co máme my, nemá žádná jiná školka“

Matěj J.: „Máme Madeckou“


Jana (pedagog): A kdo si zapamatuje celé jméno květiny – sedmikráska chudobka – má bod.

Beáta: Jak to bylo? Sedmikráska škodovka?


Táňa (pedagog): Dnes budeme nacvičovat náš muzikál. Co je to ten muzikál?

Verča: Apríl!


Verunka ráno přijde do školky: „Paní učitelko, my jsme viděli po cestě vahárii“ (havárii)


Honza běží s pistolí z lega po herně a Jana se ptá: „Honzo, ty máš zbraň? Zbraně do školky nepatří!“

Honza: „Néé, to jéé…umění…“


Beáta: (vlajka Spojené arabské emiráty) Jé, Spojené dráty!


Jana: Boby bývají z plastu, saně ze dřeva.

Beáta: „Já mám boby z betonu.“


Kristýnka: Ach jo, jsem unavená. Ten budík mě ale pěkně vybudil.


Esterka: Jsme skoro stejně staré.

Terezka: Ne, ne, já nejsem stará, já jsem ještě mladá!


Beáta: před výletem do lesa… „A paní učitelko, bude tam i ten pytlavec (pytlák)“


Beáta: Táňo, my jsme byli na dovolené a viděli jsme v podhradě (=přehradě) ryby


(oslovení paní učitelky Renáty)

Matěj: Paní učitelko Rexano!


Beáta: Jé, to je kolednice (=kolegyně) mojí mamky. Jmenuje se Ingrid!


Majda: Já mám nové papuče a v nich složky. Lepící!


(Májka na farmě)

Bea: Jéé, oni tady mají ještě vánoční stromek?!


Matěj: Už mám 4 roky.

Jana (pedagog): Tak to už jsi velký kluk!

Matěj: Jo a přibral jsem o půl ledničky.


(obrázek kosmonauta)

Beáta: Jé, planeťák!


Dav: Tady něco smrdí!

Matěj: To asi to jaro.


Jana (pedagog): Kubo, jakou barvu mají Matějovy tepláky?

Matěj: Nóó, dělej, brzy bude noc!


Magdalénka: Už máte dítě?

Jana (pedagog): Ne, ještě nemám.

Magdalénka: Tak až poletí hvězda v noci na nebi, musíte si přát. Třeba dvě. Tak se to dělá!


Matěj: Mě to čekání na autobus nebaví!

Jana (pedagog): Kdo si počká, ten se dočká…

Matěj: Moje nervy!


Provozní šéf NDM: Co vám budu vykládat, pinďouři?

Beáta: Pinďour se neříká!


Táňa (pedagog): Jak se jmenuje lékař, který uzdravuje děti? Říkali jsme si to… pe…

Matyáš: Pe… periskop!

Beáta: Perníkář!


Jana (pedagog): Táňo, mám tady ty dobré sušenky… ale necháme je na potom, teď by nám je děti chtěly sníst.

Esterka: Říkal tady někdo něco o sušenkách?


Kája (pedagog): Co máme na obličeji?

děti: oči, nos, pusu,…

Honza Z.: bebino.


(desková hra Z pohádky do pohádky)

Beátka: Já mám rybníka (= vodníka).


pedagog: Jak se jmenuje mládě od ovce?

Esterka: Asi Zuzanka.


Magdalénka: Tatínek od husy je husák.


Beátka: Měla jsem v uchu klíště a tatínek mi ho vytáhnul kleštětem.


Jana (pedagog): A co si Verunka přeje od Ježíška?

Verunka: Růžového pejska a pálivou pastičku bez myšičky!


Mikuláš (akce „Mikulášská nadílka“): A co paní učitelky, nezlobí? Zlobí nějaká?

Děti: Néééé!!

Magdalénka: A Katka (chůva) je nemocná!


Beátka: Co to jsou ty rozinky (= jezinky)?


Beátka: Jééé, tam letí kokos (= kos) a tam zase kašpárek (= špaček)!


Matěj: Jak se toto jmenuje?

Táňa (pedagog): Celestýnské nudle.

Matěj: A jak dál?


Adélka (dojídá polévku): Jééé, zázrak! Ještě nejsem špinavá.


Táňa (pedagog): Julčo, ty máš na rukách pořád nějaká zvířátka.

Julča: Já jsem přírodní dítě.


Matěj: Tady je zastávka „Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme“.

Jana (pedagog): A tato?

Matěj: No přece „Oškubem“!


„Veselý“ pan v autobuse: Vy jste ale zajímavá školka.

Kristýnka: A ty už se tu nevlezeš!


Táňa (pedagog): Tady mi to, tatínku, podepište.

Adam: A tati, umíš to?


Jiřík: Marcela není (= paní provozní).

Jana (pedagog): Ano, už ve školce není. A kde je, Jirko?

Jiřík: Marcela je doma.

Jana (pedagog): A co tam dělá?

Jiřík: Uklízí s maminkou hračky.


Xénie (chůva): A tento bagr je malý.

Adámek: Bagr je malý, protože jedl málo masa.


Táňa (pedagog): Esterko, už neplakej po mamince. Je v práci, aby vydělala penízky, za které nakoupíte jídlo, oblečení, sladkosti,…

Beátka: Jo, my už jsme bohatí, protože mamka s taťkou jsou v práci pořád!


Terka: Co dělá ten prachožrout?

Táňa (pedagog): Prachožrout žere prach. Ale pozor, aby nesežral vás!

Ester: Co je to vás?


Maruška: Ještě není obutá Bagetka (Babetka).


(hledáme místo pro piknik)

Honza: Kde se teda upiknujeme?


Matěj: Tady tu trávu posekali, aby lidi nedělali hepčík.


9. 4. 2014 – „Všechno je jednou poprvé…“

První vypadlý zub „firemní školky“ – Matyášek

První odpolední usnutí bez dudlíku (aneb dneska nene Mumu, jenom Nene :-)) – Adámek


(apríl)

Katka (chůva): Tak už se školka zavírá, pojedete s náma domů.

Jana (pedagog): Můžete si vybrat, se kterou tetou pojedete. Do Hlučína, do Mariánských Hor nebo do Kopřivnice.

Katka (chůva): Esterko, tak s kým ty pojedeš?

Honza: Už stačí toho aprílání.