Max G.: My jsme zas zapomněli donést čertovku! (kšiltovka)
E: Jak se říká pánovi od paní prodavačky?
Max T.: Prodaváček!
Terezka: Já mám vlasy jako brácha, ale po taťkovi mám úplně všechno – oči, uši, …
E: No a co máš po mamce?
Terezka: Nic, jenom parfém.
J.: Děti, proč má velbloud hrby?
Terezka: Protože tam má miminka!
Kubík: Víš co mi přišlo? Takalog! A já si tam můžu vybírat hračky…
Grétka: (dojídajíc špagety) Jééé, to bylo tak moc dobré!
Marcelka: To musíte někdy říct doma, ať vám to uvaří.
Grétka: No u nás to vaří, ale špatně.
Marcelka: Za chvíli přijede Martin na bílém koni!
Grétka: A víš co? Můj táta je Martin a místo koně přijel bílým autem.
Tomášek: Eliško, víš proč policie s sebou vozí pilu?
E.: Pilu? No, to nevím, pročpak?
T.: No aby řezali zatáčky přece!
Tomášek:
Ptá se myška kocoura – „Co si vezmeš na svatbu, kravatu nebo motýlka?“
„Nooo, motýlka bych si mohl ulovit!“
Verunka H.: Tatínek mi dneska ráno vyprávěl o Adéle! (návštěva botanické zahrady – masožravky)
Táňa: Jo? Adéla ještě nevečeřela?
Eli R.: Co? Jako moje ségra?
Robin: Já jsem v té modlárně taky meditoval! (návštěva kapličky)
Grétka: špagety jsou nejdobřejší jídlo.
Míša: Puberta je část těla a znamená, že nemáš rád rodiče – je to po dětství, ale pak je už rád máš.
Míša: To je teda těžký hlavomol. (skládající skládanku)
Kája: Děti, když z tohoto stromu padají žaludy, tak jak se mu říká?
Verča H.: Žaludečník
Theatr ludem herec: Co to znamená, když si někdo žije na vysoké noze?
Elen H.: Že má velkou nohu.
Juli: Já bych chtěla být paní učitelka, ty nic nedělají.
Kubík Z.: Ušli jsme odpoledne asi 900 kiláků, tak to jsme si dali.
Aňa: Puberťáci? Proč se jim říká puberťáci. Mají velké pupky?
Grétka: Píchla jsem se o komára.
Péťa u oběda: Já jsem očividně unavený.
Uč: Musíte mít oči na šťopkách.
Grétka: Můj Jonáš má stopky aby běhal dokola.
Adélka: Můj taťka má jen chlupy na vlasech.
Grétka: To tak tatínkové mají.
Péťa: Celou zemi jsme zatím neobjeli, máme takové slabé mitsubishi.
Jana (pedagog): Víte, co je korupce?
Děti: padouch, dům hrůzy
Péťa: Víš kdo žije na hřbitově?
Jana (pedagog): Ne.
Péťa: Mrtvoly.
Kája (pedagog): Jak se jmenuje tvůj tatínek?
Adámek A.: Nevím.
Grétka: Nevím.
Kája: Tak jak volá mamka na taťku?
Adámek A. „Lásko.“ ♥
Grétka: „Klíšťátko.“
Jana (pedagog): Podepiš se, Péťo.
Péťa: Neumím
Jana: Tak já ti tvé jméno napíšu na papírek a ty si to opíšeš na ten svůj list. Co tam dáme, „Péťa?“
Péťa: Né, spíš „Petinka.“
Kája (pedagog): Děti, proč jsou ve školce paní učitelky?
Viktorka: Aby poslouchaly děti.
Anička: Aby chodily na procházky.
Filip: Aby otevíraly dveře.
Verunka H.: Grétko, my pojedeme na dovolenou na Krétu.
Grétka: Jó to jedete na mě.
Anička D.: Můžeme se jít napít k pítku.
Jana (ped.): Pítko je dál, než školka, školka je kousek, to už vydržíme.
Anička D.: Nebo se napijeme v restauraci a řekneme, že zaplatíme až pak.
Jana: Na to je nás, Aničko, hodně a po vycházce nestihnu letět zpět do centra, abych zaplatila…
Anička D.: Tak třetí možnost – chcípnem tady jak kytka.
Marcelka: Máš ruce dlouhé, jak 14 dní
David: Jak 14 dní před výplatou
David: Jsou strašidelní a už dávno vymřeli. Začínají na D.
Matěj: Vegetariáni?
Kristýna (ped. zástup): Který je ten Kubík S.?
Marcela (provozní): Ten v tom zeleném.
– Velikonoční čas – zelený den… 🙂
Grétka: Žarekata! (surikata)
Adélka: Já nechci to jehličnaté (kopr)!
Adélka: Tatínek pracuje v modrém nápisu (vodárny).
ped.: Půjdeme ven.
Adélka: Já nemůžu, mám alergii na ven!
ped.: Kdo potřebuje helmu při své práci?
David: Dolníci
Jana (ped.): …vlk vběhl do domečku a všechna kůzlata snědl! Maminka koza přišla domů a co se dělo pak?
Míša: Byla smutná, nikdo doma nebyl.
Adélka: Zavolala kozelce, on vzal zahradnické nůžky a vlkovi rozstříhal břicho.
Davídek: „Ten, kdo má nějaký nápad, tomu se říká nápadník.“
Jana (ped.): Šel zahradník do zahrady… a co mu v té zahradě asi rostlo?
Majda: Tulipán.
Kuba Z.: Jablka.
Adélka: Bambusové výhonky. Já jsem bambusová výhonka!
Adélka: Janičko, tady máš hudební nástroj, kokosy a budeš s náma v naší kabele.
Procházíme kolem svatebního salonu.
Tobiáš: Jirko, až se budeš ženit s Adélkou, jaké šaty by sis pro ni, pro svou ženu, přál?
Kuba Z.: Já si vezmu malou Aňu a dám ji šaty kamenité.
Kája (pedagog): „Adélko, oblečeš si tohle tričko, ano?“
Adélka: „Tohle? Tohle černé tričko? Nebudu jak černobylka?“
Adélka u večeře na škole v přírodě pod stolem.
Jana (pedagog): „Adélko, už máš snězeno, co děláš pod tím stolem?“
Adélka: „Ano, já hledám poklad.“
Viktorka: „To je trapas!“
Jana (pedagog): „Co je trapas?“
Viktorka: „To lyžování“
Kája (pedagog): Balí bonbony na školku v přírodě…
Anička D.: Sbalíme bonbony, ale nesmíme jich sníst moc, ať nemáme velké břicho, protože pak bychom přijeli ze školky v přírodě a mamky by řekli: „coo, to jsou těhotní i kluci nebo co?“
Viktorka: Můj taťka je expert na lásku!
Marcela (provozní): Tatínek říkal, že jedna je na maso, druhá na zeleninu.
Maruška: Já jsem zeleninová.
Katka: A já kuřová.
Táňa (pedagog): „Děti, jak se jmenuje tatínek od krůty?“
Franta: „Kruťas“
Pedagog: „Děti, jak se jmenuje měsíc, ve kterém pojedeme na školu v přírodě?“
Děti: „Květenec“
Děláme z těsta koblížky, tvarujeme je do kulata a Matěj J.: „Co to máš, vždyť je to křivé jak Nový Zéland“
Jana (pedagog): „Slovenština je podobná češtině, kdyby na nás mluvil někdo ze Slovenska, tak mu rozumíme. Třeba: Ako sa voláš?“
Adam: „Jóoooo, jestli máš guláš?“
Táňa (pedagog): „Děti, přemýšlejte, co je na naší školce zvláštního, to co máme my, nemá žádná jiná školka“
Matěj J.: „Máme Madeckou“
Jana (pedagog): A kdo si zapamatuje celé jméno květiny – sedmikráska chudobka – má bod.
Beáta: Jak to bylo? Sedmikráska škodovka?
Táňa (pedagog): Dnes budeme nacvičovat náš muzikál. Co je to ten muzikál?
Verča: Apríl!
Verunka ráno přijde do školky: „Paní učitelko, my jsme viděli po cestě vahárii“ (havárii)
Honza běží s pistolí z lega po herně a Jana se ptá: „Honzo, ty máš zbraň? Zbraně do školky nepatří!“
Honza: „Néé, to jéé…umění…“
Beáta: (vlajka Spojené arabské emiráty) Jé, Spojené dráty!
Jana: Boby bývají z plastu, saně ze dřeva.
Beáta: „Já mám boby z betonu.“
Kristýnka: Ach jo, jsem unavená. Ten budík mě ale pěkně vybudil.
Esterka: Jsme skoro stejně staré.
Terezka: Ne, ne, já nejsem stará, já jsem ještě mladá!
Beáta: před výletem do lesa… „A paní učitelko, bude tam i ten pytlavec (pytlák)“
Beáta: Táňo, my jsme byli na dovolené a viděli jsme v podhradě (=přehradě) ryby
(oslovení paní učitelky Renáty)
Matěj: Paní učitelko Rexano!
Beáta: Jé, to je kolednice (=kolegyně) mojí mamky. Jmenuje se Ingrid!
Majda: Já mám nové papuče a v nich složky. Lepící!
(Májka na farmě)
Bea: Jéé, oni tady mají ještě vánoční stromek?!
Matěj: Už mám 4 roky.
Jana (pedagog): Tak to už jsi velký kluk!
Matěj: Jo a přibral jsem o půl ledničky.
(obrázek kosmonauta)
Beáta: Jé, planeťák!
Dav: Tady něco smrdí!
Matěj: To asi to jaro.
Jana (pedagog): Kubo, jakou barvu mají Matějovy tepláky?
Matěj: Nóó, dělej, brzy bude noc!
Magdalénka: Už máte dítě?
Jana (pedagog): Ne, ještě nemám.
Magdalénka: Tak až poletí hvězda v noci na nebi, musíte si přát. Třeba dvě. Tak se to dělá!
Matěj: Mě to čekání na autobus nebaví!
Jana (pedagog): Kdo si počká, ten se dočká…
Matěj: Moje nervy!
Provozní šéf NDM: Co vám budu vykládat, pinďouři?
Beáta: Pinďour se neříká!
Táňa (pedagog): Jak se jmenuje lékař, který uzdravuje děti? Říkali jsme si to… pe…
Matyáš: Pe… periskop!
Beáta: Perníkář!
Jana (pedagog): Táňo, mám tady ty dobré sušenky… ale necháme je na potom, teď by nám je děti chtěly sníst.
Esterka: Říkal tady někdo něco o sušenkách?
Kája (pedagog): Co máme na obličeji?
děti: oči, nos, pusu,…
Honza Z.: bebino.
(desková hra Z pohádky do pohádky)
Beátka: Já mám rybníka (= vodníka).
pedagog: Jak se jmenuje mládě od ovce?
Esterka: Asi Zuzanka.
Magdalénka: Tatínek od husy je husák.
Beátka: Měla jsem v uchu klíště a tatínek mi ho vytáhnul kleštětem.
Jana (pedagog): A co si Verunka přeje od Ježíška?
Verunka: Růžového pejska a pálivou pastičku bez myšičky!
Mikuláš (akce „Mikulášská nadílka“): A co paní učitelky, nezlobí? Zlobí nějaká?
Děti: Néééé!!
Magdalénka: A Katka (chůva) je nemocná!
Beátka: Co to jsou ty rozinky (= jezinky)?
Beátka: Jééé, tam letí kokos (= kos) a tam zase kašpárek (= špaček)!
Matěj: Jak se toto jmenuje?
Táňa (pedagog): Celestýnské nudle.
Matěj: A jak dál?
Adélka (dojídá polévku): Jééé, zázrak! Ještě nejsem špinavá.
Táňa (pedagog): Julčo, ty máš na rukách pořád nějaká zvířátka.
Julča: Já jsem přírodní dítě.
Matěj: Tady je zastávka „Pod dubem, za dubem, tam si na tě počíháme“.
Jana (pedagog): A tato?
Matěj: No přece „Oškubem“!
„Veselý“ pan v autobuse: Vy jste ale zajímavá školka.
Kristýnka: A ty už se tu nevlezeš!
Táňa (pedagog): Tady mi to, tatínku, podepište.
Adam: A tati, umíš to?
Jiřík: Marcela není (= paní provozní).
Jana (pedagog): Ano, už ve školce není. A kde je, Jirko?
Jiřík: Marcela je doma.
Jana (pedagog): A co tam dělá?
Jiřík: Uklízí s maminkou hračky.
Xénie (chůva): A tento bagr je malý.
Adámek: Bagr je malý, protože jedl málo masa.
Táňa (pedagog): Esterko, už neplakej po mamince. Je v práci, aby vydělala penízky, za které nakoupíte jídlo, oblečení, sladkosti,…
Beátka: Jo, my už jsme bohatí, protože mamka s taťkou jsou v práci pořád!
Terka: Co dělá ten prachožrout?
Táňa (pedagog): Prachožrout žere prach. Ale pozor, aby nesežral vás!
Ester: Co je to vás?
Maruška: Ještě není obutá Bagetka (Babetka).
(hledáme místo pro piknik)
Honza: Kde se teda upiknujeme?
Matěj: Tady tu trávu posekali, aby lidi nedělali hepčík.
9. 4. 2014 – „Všechno je jednou poprvé…“
První vypadlý zub „firemní školky“ – Matyášek
První odpolední usnutí bez dudlíku (aneb dneska nene Mumu, jenom Nene :-)) – Adámek
(apríl)
Katka (chůva): Tak už se školka zavírá, pojedete s náma domů.
Jana (pedagog): Můžete si vybrat, se kterou tetou pojedete. Do Hlučína, do Mariánských Hor nebo do Kopřivnice.
Katka (chůva): Esterko, tak s kým ty pojedeš?
Honza: Už stačí toho aprílání.